Většina AI nástrojů pro programování má obrazovku plnou tlačítek. Claude Code ji nemá. Napíšete do terminálu claude, položíte otázku běžnou větou a nástroj si sám vybere, které soubory otevře, co v nich změní a jaké příkazy pustí.

Tenhle návod ukazuje, jak Claude Code od Anthropicu rozjet, jak mu předat kontrolu jen tam, kde ji má mít, a proč se nehodí každému.

Terminál je jen jedna z jeho podob

Claude Code se pořád nejčastěji popisuje jako nástroj pro příkazovou řádku. Je to pravda jen zčásti. Plnohodnotné rozhraní má v terminálu, kde se spustí příkazem claude. Vedle toho existuje samostatná desktopová aplikace pro Mac i Windows, kde se změny prohlížejí vizuálně a dá se vedle sebe pustit víc sezení najednou. Ve webové podobě běží na adrese claude.ai/code, takže se dá zadat úkol z prohlížeče nebo z mobilní aplikace a vrátit se k výsledku později. A do editorů se instaluje jako rozšíření, konkrétně do VS Code a do vývojových prostředí JetBrains.

Všechny tyhle podoby sahají na stejný základ. Nastavení, pravidla projektu i připojené nástroje fungují napříč nimi, takže si můžete práci začít v terminálu a dokončit ji na telefonu. Pod kapotou pracují modely řady Claude 5. Na výběr je Opus 5 pro nejnáročnější úlohy, Sonnet 5 jako rozumný kompromis mezi kvalitou a rychlostí a Haiku 4.5 pro drobnosti, u kterých chcete hlavně rychlou odpověď. Kdo Clauda zná jen z chatu, najde základní orientaci v našem návodu ke Claude AI.

Instalace a první spuštění

Instalace je jeden příkaz. Na macOS, Linuxu a ve Windows Subsystem for Linux se použije tenhle:

curl -fsSL https://claude.ai/install.sh | bash

Ve Windows PowerShellu vypadá stejný krok takhle:

irm https://claude.ai/install.ps1 | iex

Kdo má radši správce balíčků, může sáhnout po Homebrew nebo WinGetu. Na nativních Windows se doporučuje mít nainstalovaný Git for Windows, aby měl Claude Code k dispozici Bash. Bez něj si vystačí s PowerShellem.

Že instalace proběhla, ověří příkaz claude --version. Pak přejděte do složky s projektem a spusťte claude. Při prvním spuštění vás nástroj vyzve k přihlášení v prohlížeči.

Začněte otázkou. Úkol počká. U cizího projektu se osvědčí tohle:

Co tenhle projekt dělá? Kde je vstupní bod a co si mám přečíst dřív,
než začnu cokoliv měnit?

Odpověď prozradí, jak dobře nástroj projektu porozuměl. Když se v ní objeví soubor, který v projektu není, víte, že si model domýšlí, a zadání je potřeba zúžit.

Shift+Tab rozhoduje, kdo drží klíče

Nejdůležitější věc, kterou by měl začátečník znát, je práce s oprávněními. Claude Code pracuje s vaším skutečným kódem na vašem disku a umí spouštět příkazy. Kdo mu dá volnou ruku hned první den, obvykle stráví druhý den vracením změn.

Zkratkou Shift+Tab se přepínají režimy. Ve výchozím režimu se nástroj ptá na svolení před každou změnou souboru. Režim acceptEdits úpravy schvaluje automaticky. Režim plan je ten nejzajímavější: Claude prozkoumá projekt, sepíše plán a nesáhne na jediný soubor, dokud plán neschválíte.

U drobné opravy je plánování zdržení. U rozsáhlejší změny je to poslední chvíle, kdy se nedorozumění dá zastavit jedním odmítnutím plánu. Sám si plán nechávám vypsat vždycky, když si nejsem jistý, že jsem zadání formuloval jednoznačně, a zhruba v každém pátém případě zjistím, že jsem ho neformuloval.

Vedle toho existuje záchranná brzda. Příkaz /rewind vrátí kód i konverzaci k dřívějšímu kontrolnímu bodu. Git tím nenahradíte, na experimentování ale poslouží.

Soubor CLAUDE.md je nejlevnější investice

Do kořene projektu se dá založit soubor CLAUDE.md. Claude Code ho přečte na začátku každého sezení a bere jeho obsah jako trvalou instrukci.

Patří sem věci, které byste jinak opakovali pořád dokola. Jakým příkazem se projekt sestaví a otestuje. V jakém jazyce psát komentáře. Které knihovny v projektu nepoužívat. Jak vypadá formát commit zpráv. Kam ukládat testy.

Založit ho pomůže příkaz /init, který projde projekt a připraví první verzi, zbytek je na vás a půl hodiny strávená doplněním konkrétních pravidel se vrátí během prvního týdne. Nad rámec toho existují skills, tedy zabalené postupy, které si přidáte jako vlastní příkaz s lomítkem, a hooks, tedy příkazy spouštěné automaticky před určitou akcí nebo po ní. Typický příklad je automatické formátování po každé úpravě souboru. Pro první měsíc práce tohle nepotřebujete a je lepší se do toho pouštět, až zjistíte, co v projektu skutečně opakujete.

Jak zadávat, aby výsledek nemusel přijít podruhé

Claude Code reaguje na běžnou řeč, ale rozdíl mezi vágním a přesným zadáním je vidět okamžitě.

Zadání, po kterém přijde něco obecného:

Oprav ten bug s přihlašováním.

Zadání, se kterým se dá pracovat:

Po zadání špatného hesla se uživateli zobrazí prázdná stránka místo
chybové hlášky. Najdi příčinu, oprav ji, hlášku napiš česky a doplň
test na oba případy, správné i špatné heslo.

Druhá verze popisuje příznak, ne domnělou příčinu. Claude Code si příčinu dohledá sám a často jinde, než jste čekali. Požadavek na test v zadání funguje jako měřítko hotovosti, se kterým si nástroj sám ověří, že opravu dotáhl.

Užitečný zvyk je taky říct, čeho se dotknout nemá. Věta „nesahej na soubory ve složce s migracemi“ ušetří přesně ten typ překvapení, kvůli kterému lidé agentní nástroje opouštějí po prvním týdnu.

Práce s Gitem je konverzace

Věc, na kterou si zvyknete během prvního dne, je vyřizování Gitu větami. Otázka „co jsem dneska změnil“ vrátí přehled rozpracovaných souborů. Věta o commitu s popisnou zprávou vytvoří commit včetně textu, který dává smysl.

Ukaž mi, co jsem změnil, a zapiš to jako commit s výstižnou zprávou.

Zvládne i větev, pull request nebo pomoc při řešení konfliktů po sloučení, zrovna od téhle funkce jsem si sliboval nejmíň a nakonec mi ušetřila nejvíc času. Psaní commit zpráv byla vždycky práce, kterou jsem odkládal na konec dne, kdy už jsem si nepamatoval, co jsem ráno dělal.

Jedna výhrada k tomu patří. Zprávu, kterou nástroj napíše, si přečtěte. Popisuje totiž, co se v kódu změnilo, ne proč jste to chtěli, a to druhé bývá v historii projektu cennější.

Modely, rychlý režim a příkazy pro každodenní práci

Model se přepíná příkazem /model. Pravidlo, které se mi osvědčilo: Sonnet na běžnou práci, Opus na úkoly, kde je potřeba přemýšlet nad strukturou, Haiku na drobnosti.

Vedle volby modelu existuje rychlý režim, který se zapíná a vypíná příkazem /fast, odpovědi přicházejí svižněji a nástroj přitom nepřepíná na menší a slabší model. Hodí se na iterativní práci, kdy člověk zadává jednu drobnou úpravu za druhou a čekání na odpověď ho zdržuje víc než rozdíl v hloubce uvažování.

Z příkazů se v praxi nejčastěji hodí tyhle:

/clear     začne novou konverzaci s prázdným kontextem
/compact   shrne dosavadní konverzaci a uvolní místo
/context   ukáže, čím je kontext zaplněný
/review    projde změny nebo pull request a hledá chyby
/resume    vrátí se k dřívější konverzaci

Příkaz /context je ten, který začátečníci objeví nejpozději a nejvíc jim pomůže. Když nástroj začne odpovídat nepřesně, bývá za tím zahlcený kontext, ve kterém se ztratilo to podstatné. Model za to obvykle nemůže.

Claude Code zabalený jako knihovna

Kdo chce postavit vlastního agenta a nechce psát smyčku volání nástrojů od nuly, sáhne po Claude Agent SDK. Je to tentýž stroj, který pohání Claude Code, jen dostupný jako knihovna. Pro Python se instaluje balíček claude-agent-sdk, pro JavaScript a TypeScript balíček @anthropic-ai/claude-agent-sdk.

Dostanete stejné vestavěné nástroje na čtení a zápis souborů, spouštění příkazů a vyhledávání na webu, k tomu správu oprávnění, sezení a napojení na externí zdroje přes protokol MCP. Dokumentace žije na adrese code.claude.com v sekci agent-sdk. Pro běžnou práci s kódem tohle nepotřebujete. Dává to smysl ve chvíli, kdy si stavíte vlastní produkt, ve kterém má agent běžet na pozadí bez člověka u klávesnice.

Kolik to stojí

Claude Code se neplatí zvlášť, je součástí předplatného Claude a účtuje se ze stejného přídělu jako běžné povídání s Claudem na webu nebo v mobilu. Podle ceníku ověřeného v srpnu 2026 stojí tarif Pro 20 dolarů měsíčně při měsíční platbě a 17 dolarů měsíčně při roční, tarify Max startují na 100 dolarech měsíčně a liší se velikostí přídělu. Týmová a firemní varianta se počítají na uživatele. Alternativou je přihlášení přes Claude Console, kde se platí předplacenými kredity podle skutečné spotřeby, což se hodí lidem, kteří nástroj používají nárazově.

Praktický dopad sdíleného limitu je ten, že náročné programátorské sezení sníží příděl, který vám pak chybí na běžný chat. U tarifu Pro na to při celodenní práci narazíte. Kdo Claude Code používá denně a naplno, míří spíš na Max.

Pro koho to je a pro koho ne

Nejvíc z nástroje vytěží člověk, který kódu rozumí a chce ze sebe shodit rutinu. Psaní testů, úklid formátování napříč projektem, převod kódu na novější verzi knihovny, sepsání dokumentace. Tam je Claude Code rychlý a chyby se snadno odhalí.

Dobře poslouží i vývojáři, který nastupuje do rozjetého projektu a potřebuje se v něm zorientovat rychleji než čtením historie v Gitu.

Nehodí se člověku, který programovat neumí a chce si postavit appku popisem. Claude Code předpokládá, že poznáte, kdy návrh nesedí, a pracuje s projektem, ne s klikacím rozhraním. Na tvorbu aplikací bez znalosti kódu slouží jiná kategorie nástrojů. A nehodí se ani tomu, koho terminál odrazuje natolik, že se v něm cítí nejistě. Desktopová a webová podoba tuhle bariéru snižují, ale základní představa o tom, co se v projektu děje, je pořád potřeba.

Na co si dát pozor

Zvlášť opatrně nastavte oprávnění u příkazů, které něco mažou nebo nasazují. Automatické schvalování úprav souborů je něco jiného než automatické spouštění čehokoliv, co agenta napadne. Než agentovi otevřete přístup k produkční databázi nebo k platebnímu systému, ověřte si, že jeho akce dokážete kdykoliv zastavit.

Commit před spuštěním většího úkolu se vyplatí i tomu, kdo Git jinak používá jednou denně. Kontrolní body uvnitř nástroje jsou pohodlné, historii projektu ale nenahradí.

Vygenerovaný kód si přečtěte, i když projde testy. Stanfordští výzkumníci v roce 2023 zjistili, že vývojáři s AI asistentem psali kód s bezpečnostní chybou častěji než ti bez asistenta, a přitom si vlastní prací byli jistější. Poslední bod se týká dat. U firemního projektu s citlivými údaji si předem ověřte, jaká pravidla vaše organizace nastavila a co smí opustit váš stroj. Firemní tarify na tohle mají vlastní nastavení a rozhodnutí, jestli smí obsah projektu ven, nepatří jednotlivému vývojáři.

Co zkusit v prvním projektu

Otevřete Claude Code v projektu, který znáte, a nedejte mu psát ani řádek. Nechte si ho popsat a porovnejte odpověď s tím, jak se věci mají doopravdy. Získáte odhad, kdy nástroji věřit.

Druhý krok je /init a doplnění souboru CLAUDE.md o pravidla, která v týmu stejně platí. Třetí je jeden konkrétní úkol v režimu plánování, ideálně takový, který nemá dopad na produkci.

Teprve pak má smysl řešit modely, skills a rychlý režim. Nástroj, který sám otevírá soubory a spouští příkazy, je užitečný přesně do té míry, do jaké víte, co dělá.