Přejmenovat jednu funkci ve čtyřiceti souborech je v běžném editoru práce na odpoledne. Najít všechny výskyty, opravit je, projít testy, které na tu funkci odkazují, a doufat, že jste na nic nezapomněli. Cursor tohle udělá za pár minut a zbytek času strávíte kontrolou, jestli přitom nepřepsal něco, co přepsat neměl. Cursor je editor kódu s vestavěnou umělou inteligencí a tenhle návod ukazuje, jak ho rozjet, co v něm mačkat a kde má hranice.

Editor, který vypadá jako VS Code, protože z něj vyrostl

Cursor vyvíjí americká firma Anysphere. Technicky jde o takzvaný fork Visual Studio Code, tedy odnož, která z původního editoru vychází a dál si žije vlastním životem. Prakticky to znamená, že po instalaci vám Cursor nabídne převzetí rozšíření, motivu vzhledu, klávesových zkratek i nastavení z VS Code. Během minuty sedíte v prostředí, které znáte.

Rozdíl je v tom, kam je AI zapojená. Klasický asistent se do editoru přidává jako rozšíření a pracuje hlavně s tím, co máte otevřené na obrazovce. Cursor si indexuje celý projekt, takže dovede sáhnout do souboru, o kterém jste mu neřekli, a upravit ho spolu s ostatními. Širší kontext, ve kterém dnes AI v programování funguje, jsme popsali v přehledu programování s AI.

Sám s Cursorem pracuji nejradši na cizích projektech, do kterých se potřebuju rychle dostat. Editor, který si přečte třicet tisíc řádků za vás a řekne, kde začít, ušetří první den práce. Na vlastním kódu, který znám nazpaměť, mi tolik nedává.

Prvních patnáct minut

Postup je krátký a nikde se u něj nedá zabloudit.

  1. Stáhněte instalátor z cursor.com. Podporuje macOS 12 a novější, Windows 10 a novější a Linux, kde je na výběr instalace přes správce balíčků apt nebo yum a přenosný AppImage.
  2. Po prvním spuštění se přihlaste a potvrďte import nastavení z VS Code, pokud ho používáte.
  3. Otevřete celou složku s projektem, ne jednotlivý soubor. Cursor potřebuje vidět strom souborů, aby si ho mohl zaindexovat.
  4. Zkratkou Cmd+I (na Windows a Linuxu Ctrl+I) otevřete agenta a začněte otázkou, ne úkolem.

První zadání, které u neznámého projektu dává smysl:

Vysvětli mi tenhle projekt. Kde je vstupní bod, jaké jsou hlavní moduly
a co si mám přečíst dřív, než začnu cokoliv měnit.

Odpověď prozradí dvě věci najednou. Jak projekt vypadá a jak dobře ho Cursor pochopil. Když se v odpovědi objeví soubor, který v projektu vůbec není, index ještě neproběhl celý nebo si model domýšlí. Než mu dáte první úkol, vyplatí se tohle ověřit.

Tab, Cmd+K a agent: tři páky, každá na něco jiného

Cursor nabízí víc způsobů práce a začátečníci obvykle chybují tím, že na všechno používají ten největší.

Tab je našeptávač. Píšete kód a Cursor šedě předepisuje, jak podle něj řádek pokračuje. Klávesou Tab návrh přijmete, zkratkou Cmd+šipka doprava (Ctrl+šipka doprava) jen jedno slovo. Hodí se na rutinu, kterou byste stejně napsali sami, jen pomaleji.

Inline Edit vyvoláte zkratkou Cmd+K (Ctrl+K). Označíte kus kódu, napíšete, co s ním má být, a Cursor ukáže rozdíl přímo v souboru. Tab ho přijme, Escape zahodí. Tohle je nástroj na jednu funkci, jeden blok, jednu opravu.

Agent pod Cmd+I je nejtěžší kalibr. Dostane zadání v běžné řeči a sám rozhodne, které soubory otevře, co v nich změní a jaké příkazy pustí. Sem patří úkoly typu „přejmenuj tenhle model ve všech souborech včetně testů“ nebo „přidej stránkování do výpisu objednávek“.

Rozdíl mezi Cmd+K a Cmd+I si pamatuju jako rozdíl mezi šroubovákem a řemeslníkem. Šroubovák udělá přesně jeden pohyb, který mu zadáte. Řemeslník si sám dojde pro nářadí, které jste nezmínili, a to je občas výhoda a občas problém.

Kontext rozhoduje o kvalitě víc než model

Nejčastější důvod, proč Cursor vrátí nesmysl, je špatně nastavený kontext, tedy to, co si model o projektu přečetl, než začal psát. Do zadání se dají zavolat konkrétní soubory, složky nebo dokumentace pomocí znaku zavináč. Když víte, že se změna týká tří souborů, uveďte je. Model pak nemusí hádat. Druhá věc jsou pravidla projektu.

Cursor je čte ze souboru s pravidly, který si v projektu založíte, a bere je jako trvalou instrukci pro každé zadání. Sem patří věci, které byste jinak opakovali pořád dokola: v jakém jazyce psát komentáře, jaké knihovny nepoužívat, jak pojmenovávat proměnné, kam ukládat testy. Půl hodiny strávená sepsáním pravidel se vrátí během prvního týdne.

Cursor umí zapojit i externí nástroje přes protokol MCP (Model Context Protocol), který slouží k propojení AI nástrojů s dalšími zdroji dat, třeba s databází nebo se systémem na správu úkolů. Pro běžnou práci to zpočátku nepotřebujete.

Jak zadávat, aby výsledek stál za kontrolu

Kvalita odpovědi se u Cursoru odvíjí od zadání víc než od toho, jaký model máte zrovna vybraný. Rozdíl je stejný jako mezi objednávkou u řemeslníka po telefonu a předáním nákresu s rozměry.

Obecné zadání:

Oprav ten formulář, nefunguje.

Zadání, se kterým se dá pracovat:

Ve formuláři pro registraci v souboru RegistrationForm jde odeslat prázdný
e-mail. Přidej kontrolu na straně prohlížeče i na serveru, chybovou hlášku
napiš česky a přidej test na oba případy.

Druhé zadání říká, kde je problém, co má být výsledkem a jak poznáte, že je hotovo. Zmínka o testu je přitom to nejcennější, co do zadání můžete dát. Model má pak jasné měřítko úspěchu a nespokojí se s kódem, který jen vypadá správně.

U větších úkolů se vyplatí zadání rozepsat do bodů a nechat Cursor postupovat po jednom. Když mu naservírujete pět nesouvisejících požadavků najednou, obvykle udělá čtyři dobře a pátý polovičatě, přičemž si toho v záplavě změn nevšimnete.

Který model si vybrat

Cursor si nedrží jediný model. V nabídce jsou modely od Anthropicu, OpenAI a Googlu a k tomu vlastní model Composer, který si firma vycvičila na rychlé práci v editoru. Přepínání je otázka rozbalovací nabídky u vstupního pole. Pravidlo, které se mi osvědčilo: rychlý a levnější model na rutinu, silnější model na úkoly, kde je potřeba přemýšlet nad strukturou kódu. Rozdíl ve spotřebě limitu je citelný a u přejmenovávání proměnných vám silnější model nepřinese lepší výsledek, jen dřív vyčerpaný měsíční příděl.

Kontextové okno, tedy množství textu, které model zvládne najednou pobrat, se u nabízených modelů pohybuje ve stovkách tisíc tokenů. Do jednoho zadání se tedy vejde i rozsáhlá část projektu. Neznamená to, že se tam vejít má. Čím víc balastu modelu nasypete, tím větší šance, že si vybere špatnou pasáž.

Plan Mode: nejužitečnější tlačítko pro větší změny

Zkratkou Shift+Tab přepnete agenta do režimu plánování. V něm Cursor nejdřív prozkoumá soubory, doptá se na to, co mu není jasné, a předloží plán úprav. Teprve když plán schválíte, začne psát. U jednořádkové opravy je to zbytečné zdržení. U změny, která zasáhne osm souborů, je to místo, kde odchytíte nedorozumění dřív, než se rozleze po projektu. Několikrát mi Cursor v plánu navrhl přepsat část, které jsem se vůbec dotknout nechtěl. Kdyby psal rovnou, řešil bych to zpětně.

Ke stejné kategorii patří kontrolní body. Cursor si během práce agenta ukládá stav, takže se dá vrátit k verzi před konkrétním krokem. Neznamená to, že můžete přestat používat Git, ale při experimentování to pomůže.

Kolik Cursor stojí

Ceny se u vývojářských AI nástrojů mění rychle, takže berte následující jako stav ověřený v ceníku na cursor.com v srpnu 2026.

Bezplatný tarif Hobby dá vyzkoušet agenta s omezeným počtem požadavků. Na seznámení stačí, na běžnou práci ne. Tarif Pro stojí 20 dolarů měsíčně a je to varianta, do které míří většina jednotlivců. Obsahuje přístup ke špičkovým modelům, agenta bez drobných limitů volné verze, práci s MCP a takzvané cloudové agenty, tedy úlohy běžící mimo váš počítač.

Nad Pro jsou stupně Pro+ a Ultra pro lidi, kteří základní příděl vyčerpají. Podle přehledů z léta 2026 vycházejí zhruba na 60 a 200 dolarů měsíčně, ale přesnou částku si ověřte přímo v ceníku, protože právě tyhle stupně Cursor za poslední rok několikrát překopal. Týmová licence Standard stojí 40 dolarů za uživatele a měsíc a přidává správu členů, sdílený kontext a přihlašování přes firemní SSO.

Roční platba vychází přibližně o pětinu levněji. Firemní tarif Enterprise má cenu na dotaz.

Praktická poznámka k rozpočtu: limity se počítají podle spotřeby modelů, ne podle počtu hodin u editoru. Kdo pustí agenta na velký refaktoring třikrát denně, vyčerpá měsíční příděl Pro rychleji, než čekal. Kdo Cursor používá hlavně jako našeptávač, do limitu nedosáhne skoro nikdy.

Komu se Cursor vyplatí a komu ne

Nejvíc z něj vytěží programátor, který kódu rozumí a chce ubrat na ručním přepisování. Umí posoudit, jestli je návrh dobrý, a pozná moment, kdy model vytvořil kód, který sice proběhne, ale řeší úlohu křehce.

Dobře poslouží i vývojáři, který nastupuje do rozjetého projektu. Otázky typu „kde se v tomhle kódu bere hodnota, která končí ve faktuře“ zodpoví Cursor rychleji než procházení historie v Gitu. Naopak člověk, který programovat neumí a chce si postavit appku popisem, je v Cursoru na špatné adrese. Editor pořád předpokládá, že rozumíte tomu, co se na obrazovce děje, a že poznáte chybu. Na tvorbu aplikací bez znalosti kódu existují jiné nástroje, které vedou uživatele za ruku od zadání až po nasazení.

Nevyplatí se ani u drobných úprav v jednom souboru jednou za týden. Za dvacet dolarů měsíčně chcete nástroj, který používáte denně.

Zvláštní kategorií jsou studenti a samouci. Cursor umí vysvětlit, proč kus kódu nefunguje, rychleji než hledání na fórech. Riziko je v tom, že si člověk zvykne na hotové vysvětlení a přestane si logiku odvozovat sám. Kdo se učí, měl by si aspoň občas nechat od Cursoru jen napovědět směr a zbytek dopsat ručně.

Na co si dát pozor

Agent pracuje s vaším skutečným kódem na vašem skutečném disku. Než mu dáte zadání, které sahá do víc souborů, mějte práci zapsanou v Gitu. Kontrolní body v editoru jsou pohodlné, ale nenahradí commit. Vygenerovaný kód projděte, i když projde testy. Studie výzkumníků ze Stanfordu z roku 2023 zjistila, že programátoři s AI asistentem častěji napsali kód s bezpečnostní chybou než ti bez asistenta, a přitom si byli jistější, že je jejich kód v pořádku. Sebedůvěra rostla rychleji než kvalita.

Pozor na to, co model vidí. Cursor posílá části kódu na servery poskytovatele modelu, u firemního projektu s citlivými daty si napřed ověřte, jestli váš zaměstnavatel takové odesílání povoluje a jaký režim ochrany soukromí máte v nastavení zapnutý.

A pozor na pohodlnost. Když necháte agenta psát všechno, po půl roce máte v projektu části, kterým v týmu pořádně nikdo nerozumí. Funguje to do chvíle, než je potřeba je výrazněji změnit.

Co si vyzkoušet v prvním projektu

Začněte tím, že Cursoru nedáte psát ani řádek. Otevřete v něm projekt, který znáte, a nechte si ho popsat. Uvidíte, jak přesně čte kontext, a získáte odhad, kdy mu věřit. Druhý krok je Inline Edit na jedné funkci, kterou jste stejně chtěli přepsat. Třetí je agent v režimu plánování na úkolu, který zasáhne víc souborů, ale nemá dopad na produkci.

Teprve potom má smysl řešit pravidla projektu a placený tarif, kdo to vezme obráceně a první den pustí agenta na ostrý kód, obvykle stráví druhý den vracením změn.