Znám trenérku jógy, která si za jedno odpoledne postavila přihlašovací systém na lekce. Nenapsala jediný řádek kódu. Popsala, co má appka umět, opravila pár věcí, které se nepovedly napoprvé, a večer poslala odkaz svým klientkám. Nástroje jako Replit, Lovable a Bolt.new tohle umožňují běžně. Otázka, na kterou tenhle text odpovídá, zní, který z nich si vybrat, kolik to reálně stojí a kde je hranice, za kterou by se člověk bez znalosti kódu pouštět neměl. Co přesně vibe coding znamená a jak se liší od klasického programování, rozebíráme v samostatném článku o vibe codingu, tady jde o praktické srovnání těch tří konkrétních nástrojů.

Tři nástroje, tři různé záměry

Všechny tři fungují na stejném principu. Napíšete, co chcete, ony vygenerují funkční appku a rovnou ji spustí. Liší se tím, na co jsou stavěné.

Replit byl původně online prostředí pro psaní a sdílení kódu, tedy nástroj pro programátory. Funkci zvanou Agent přidal v září 2024 a přenesl do ní všechno, co už uměl: databázi PostgreSQL, přihlašování uživatelů přes e-mail nebo Google, publikování na veřejnou adresu a import z GitHubu, Figmy nebo ZIP archivu. Z těch tří je Replit nejblíž skutečnému vývojářskému prostředí. Když se do appky potřebujete podívat pod kapotu, máte kam.

Lovable je švédská platforma, která vznikla pod původním jménem GPT Engineer. Cílí na zakladatele startupů a lidi z byznysu, kteří chtějí rychle postavit něco, co vypadá jako hotový produkt. Vygeneruje frontend i backend, databázi i přihlašování, a kód umí průběžně synchronizovat do GitHubu. Napojení na e-mailovou službu Resend, na běh úloh na pozadí a na vlastní doménu má připravené.

Bolt.new vyvíjí firma StackBlitz a technicky je nejzajímavější z celé trojice. Běží kompletně v prohlížeči díky technologii WebContainers, tedy prostředí, které uvnitř prohlížeče spustí něco, co se chová jako plnohodnotný server. Nic neinstalujete a přesto máte k dispozici terminál, správce balíčků i živý náhled. Publikovat jde na hosting Bolta nebo jedním kliknutím na Netlify, Vercel nebo Cloudflare.

Jak vypadá první projekt krok za krokem

Postup je u všech tří skoro totožný a rozhoduje v něm hlavně první zadání.

  1. Popište appku konkrétně. Kdo ji bude používat, co si má pamatovat mezi návštěvami, co se má stát po odeslání formuláře.
  2. Nechte vygenerovat první verzi a hlavně si ji projděte jako uživatel, ne jako zadavatel. Klikejte na všechno, i na věci, které nedávají smysl.
  3. Popisujte změny po jedné. Pět požadavků v jedné zprávě je nejrychlejší cesta k tomu, aby vám nástroj rozbil něco, co předtím fungovalo.
  4. Než appku pustíte mezi lidi, vyzkoušejte ji na telefonu. Náhled na velké obrazovce často skrývá, že se tlačítko na mobilu nevejde.

Rozdíl mezi obecným a použitelným zadáním vypadá takhle:

Udělej mi rezervační appku.
Potřebuju stránku, kde si klientky vyberou volný termín lekce jógy
z kalendáře, zadají jméno a e-mail a dostanou potvrzení. Já chci
přehled rezervací na daný den a možnost termín zrušit.

Druhé zadání dává nástroji parametry, se kterými může pracovat. To první vyrobí appku, která bude vypadat jako tisíc jiných.

Součástí procesu je i opravování. Po některé úpravě přestane fungovat něco, co předtím fungovalo, protože nová instrukce zasáhla i jinou část appky. Řešení je popsat konkrétně, co se pokazilo. Věta „po přidání pole na poznámku zmizelo tlačítko pro potvrzení“ vede k opravě rychleji než „nefunguje to“.

Kredity, tokeny a účet na konci měsíce

Tady se nástroje rozcházejí nejvíc a je to ta část, kterou lidé podceňují, následující čísla platí podle ceníků ověřených v srpnu 2026 a mění se často.

Replit má bezplatný tarif Starter s denním přídělem kreditů pro Agenta, vestavěnou databází a možností publikovat jeden projekt. Tarif Core stojí 25 dolarů měsíčně, obsahuje kredity za 25 dolarů a dovolí pracovat se dvěma agenty současně. Tarif Pro stojí 100 dolarů měsíčně, dává kredity za 100 dolarů a zvládne deset souběžných agentů.

Lovable rozdává v bezplatné verzi pět takzvaných build kreditů denně, dohromady nejvýš třicet měsíčně, k tomu dvacet cloudových kreditů. Tarif Pro vychází na 25 dolarů měsíčně se stovkou kreditů, vlastní doménou a odstraněním odznaku Lovable z appky. Nevyčerpané měsíční kredity se převádějí do dalšího měsíce, dokud předplatné běží.

Bolt počítá v tokenech. Bezplatný tarif dává 300 tisíc tokenů denně a milion měsíčně. Tarif Pro za 25 dolarů měsíčně startuje na deseti milionech tokenů měsíčně a nevyužité tokeny se převádějí dál. Týmová varianta stojí 30 dolarů za člena.

Praktický dopad je jednoduchý. Účtuje se práce modelu, ne počet uživatelů appky. Tři hodiny dohadování s nástrojem, proč se tlačítko posunulo, spotřebují víc kreditů než samotné vygenerování první verze. Kdo zadává nepřesně, platí za to doslova.

Bezplatné tarify slouží k tomu, abyste zjistili, jestli vám nástroj sedí, ne k postavení něčeho, co má vydržet.

Který nástroj na co

Na prezentační web, jednoduchý formulář nebo prototyp k ukázce investorovi zvládne kterýkoliv z nich a rozhodne osobní preference. Bolt bývá nejrychlejší k prvnímu výsledku, protože nic neinstalujete a běží to celé v prohlížeči.

Na appku s databází, přihlašováním a několika typy uživatelů si vyberte Replit. Má k tomu nejblíž postavené prostředí a když se něco pokazí, dostanete se k logům i k souborům. Na produkt, který má vypadat hotově a který chcete později předat vývojáři, dává smysl Lovable. Průběžná synchronizace kódu do GitHubu znamená, že projekt neuvázne uvnitř platformy a programátor si ho může stáhnout a pracovat s ním běžným způsobem.

Na nativní mobilní aplikaci do App Storu nebo Google Play se ani jeden z nich nehodí úplně přirozeně. Všechny tři míří hlavně na web, i když webovou appku jde zabalit tak, aby se na telefonu chovala skoro jako plnohodnotná aplikace.

Napojení na okolní svět rozhoduje víc než vzhled

První verze appky vypadá dobře skoro vždycky. Problém začíná ve chvíli, kdy má appka poslat e-mail, přijmout platbu nebo si někam uložit data natrvalo.

Databázi mají všechny tři vyřešenou. Replit nabízí vestavěný PostgreSQL, Lovable a Bolt se běžně napojují na službu Supabase, která databázi i přihlašování uživatelů poskytuje jako hotový stavební kámen.

Platby se ve všech třech řeší přes Stripe. Znamená to, že si musíte založit vlastní účet u Stripe, projít ověřením identity a firmy a teprve pak napojení funguje. Nástroj vám tuhle část nezařídí a je dobré s ní počítat v harmonogramu, protože ověření může trvat i několik dní. Odesílání e-mailů potřebuje externí službu, typicky Resend nebo podobnou. Vlastní doména je u placených tarifů běžná součást, u bezplatných většinou ne. A synchronizace kódu do GitHubu je funkce, kterou byste si měli zapnout hned na začátku, i když vám dnes k ničemu nepřijde. Je to jediná pojistka, díky které projekt existuje i mimo platformu.

Co s nimi lidi reálně staví

Nejčastější kategorie je interní nástroj, na který by si nikdo nenajal programátora. Evidence zápůjček ve sportovním klubu, přehled objednávek pro dvoučlennou firmu, formulář na sběr přihlášek na akci s výpisem pro pořadatele.

Druhá kategorie jsou prototypy. Zakladatel má nápad a potřebuje ho ukázat investorovi nebo prvním zákazníkům dřív, než do něj investuje půl roku vývoje. Appka postavená za odpoledne odpoví na otázku, jestli o věc někdo vůbec stojí. Třetí kategorie jsou osobní projekty, u kterých by komerční software byl zbytečně velký. Sledování vlastních výdajů podle kategorií, které si člověk sám vymyslel. Přehled knih v domácí knihovně. Nástroj postavený přesně podle toho, jak jeho autor přemýšlí.

Naopak jsem zatím neviděl, že by takto vzniklá appka bez zásahu vývojáře dlouhodobě obsloužila stovky platících zákazníků. Možné to je. Jen se v okamžiku, kdy appka začne vydělávat, stane věcí, kterou si někdo musí přečíst řádek po řádku.

Co vygenerovaný kód umí schovat

Appka může navenek fungovat bezvadně a přitom mít vážnou díru v zabezpečení. Tohle není teoretická poznámka pro pořádek.

Nejčastější potíž bývá databáze, ke které se dostane kdokoliv, kdo zná adresu, protože pravidla přístupu nikdo nenastavil. Druhá jsou přístupové klíče k externím službám zapsané rovnou do kódu, který si může kdokoliv prohlédnout v prohlížeči. Třetí je kontrola oprávnění provedená jen v prohlížeči, takže stačí obejít rozhraní a data jsou venku. Čtvrtá potíž je nahrávání souborů. Když appka dovolí uživatelům poslat fotku nebo dokument, musí hlídat, co se vlastně nahrálo a kam se to uloží. Vygenerovaná první verze tuhle kontrolu obvykle nemá, protože jste o ni nepožádali.

Zkušený vývojář takové věci odhalí při zběžném pohledu. Člověk, který kód nečte, o nich neví. A nástroj sám je nenahlásí, protože z jeho pohledu appka dělá to, co jste zadali. Praktická obrana pro netechnického uživatele: napište nástroji přímo, že chcete kontrolu bezpečnosti, a nechte si vysvětlit, kdo se ke kterým datům dostane. Odpověď nebude úplná, ale odhalí to nejhrubší. A než appku pustíte mezi reálné zákazníky, zaplaťte si hodinu konzultace u někoho, kdo kódu rozumí. Vyjde to levněji než únik dat.

Kdy musí nastoupit člověk, který kódu rozumí

Hranice se dá popsat docela přesně. Prototyp, interní nástroj pro pár kolegů, evidence dobrovolníků v neziskovce, appka na vlastní návyky. Tam vibe coding funguje a případná chyba nikoho nepoškodí.

Jakmile appka začne zpracovávat cizí osobní údaje ve větším množství, přijímat platby nebo sloužit jako součást něčeho, na čem závisí byznys, potřebuje kontrolu člověka. Vygenerovat takovou appku nástroj umí, o to tady nejde. Problém je, že nikdo nedokáže potvrdit, že je v pořádku, a odpovědnost za osobní údaje zákazníků nese provozovatel, ne platforma.

U appky s platbami platí totéž dvojnásob. Peněžní tok se dá zneužít způsoby, které si laik nepředstaví, a chyba se projeví až ve chvíli, kdy je pozdě.

Rozumný postup vypadá tak, že vibe coding použijete na první verzi a otestování nápadu, a teprve když se ukáže, že to má smysl, zaplatíte vývojáře na kontrolu a dotažení. Ušetříte tím týdny, které byste jinak zaplatili za vývoj něčeho, co nakonec nikdo nechtěl.

Na co si dát pozor

Appka je se svou platformou provázaná víc, než se zdá. Přestěhovat hotový projekt jinam bývá práce, kterou nikdo nečekal. Napojení na GitHub dnes nabízejí všechny tři, takže se ke kódu dostanete, ale rozběhnout ho jinde znamená vyřešit databázi, přihlašování i hosting znovu a vlastníma rukama.

Provozní náklady po spuštění nejsou nulové. Hosting, databáze a případné e-mailové služby něco stojí a platí se dál, i když už appku neupravujete. Pocit jistoty, který vzbudí funkční appka, neodpovídá tomu, jak vznikla. Funkční neznamená bezpečná a neznamená připravená na tisíc uživatelů najednou.

A poslední, méně zjevná past: nástroj vám nikdy neřekne, že jste zadali nesmysl. Když popíšete appku, která nedává obchodní smysl, postaví ji stejně ochotně jako tu užitečnou.

Čím začít, aby vás to stálo jen čas

Vyberte si projekt, u kterého vám případná chyba nezpůsobí škodu. Rezervace pro vlastní kroužek, evidence půjčeného nářadí, jednoduchý formulář na sběr přihlášek. Zůstaňte v bezplatném tarifu a sledujte, jak rychle ubývají kredity, protože z toho odhadnete náklady na cokoliv většího.

Až budete mít první appku venku a poběží týden bez potíží, teprve pak má smysl přemýšlet o placeném tarifu a o tom, jestli projekt někdy pustíte mezi cizí lidi. Ta otázka totiž rozhoduje o všem ostatním.