Před pár týdny jsem doma probíral krabici se starými zálohami. Na jednom CD z roku 2004 leží fotka mého dědy na zahradě, jediná z toho léta, kterou v rodině máme. Rozlišení 640 × 480 bodů, tedy zhruba třetina megapixelu. Na monitoru vypadá jako poštovní známka a z tiskárny by vylezla kaše.

Tohle bývá chvíle, kdy člověk poprvé narazí na slovo upscaling. Česky zvětšení rozlišení. Program s umělou inteligencí vezme malou fotku a dopočítá chybějící obrazové body tak, aby výsledek nepůsobil rozmazaně, ve filmech to vypadá jako kouzlo. Technik zavelí „zoom and enhance“ a z odrazu v oku svědka přečte poznávací značku. Ve skutečnosti jde o podstatně skromnější disciplínu. Na tu fotku dědy ale stačila.

Restaurátor, ne archeolog

Když obrázek zvětšíte v běžném prohlížeči, sáhne program po interpolaci. Podívá se na sousední body a mezi ně dopočítá jakýsi průměr. Hrany se rozmažou, jemná struktura zmizí. Ten výsledek zná každý, kdo si někdy zvětšoval text na staré kopírce.

AI upscaler postupuje jinak. Model při trénování prošel obrovské množství dvojic obrázků, kde jeden byl ostrý a druhý uměle zmenšený. Naučil se, jak ve vysokém rozlišení typicky vypadá kůže, cihlová zeď, listí nebo látka. Když mu pak podstrčíte malou fotku, nepočítá průměry. Dosazuje detail, který podle jeho zkušenosti do daného místa patří. Princip je příbuzný generování obrázků pomocí AI, jen s pevně daným zadáním v podobě předlohy.

Tenhle rozdíl si zapamatujte, ušetří vám pár zklamání. Upscaler není archeolog, který vykope zasypanou informaci. Je to restaurátor, který doplní chybějící kus fresky štětcem podle toho, co viděl na stovkách jiných fresek. Výsledek může být přesvědčivý, hezký a pro rodinné album úplně v pořádku. Ten kousek ale maloval on, ne původní mistr.

Ještě drobnost k číslům, protože se v ní lidé pravidelně ztrácejí. Když nástroj nabízí dvojnásobné zvětšení, myslí tím každou stranu zvlášť. Z fotky 1000 × 750 bodů se stane 2000 × 1500 a celkový počet obrazových bodů vyroste čtyřikrát. U čtyřnásobku šestnáctkrát. Odtud se berou ty minuty čekání i pár gigabajtů, které si program ukousne z operační paměti.

Upscayl: zdarma a bez cizího serveru

Upscayl je bezplatný program s otevřeným zdrojovým kódem, který běží na Windows, macOS i Linuxu. Celý výpočet běží u vás v počítači a fotka nikam neodchází. U rodinného archivu, kde jsou děti, byt a známé tváře, je to slušný argument. Po instalaci vás nic nezavalí. Vyberete zdrojovou fotku, zvolíte model a určíte složku, kam se má výsledek uložit. Modely přitom nejsou zaměnitelné a právě jejich volba dělá největší rozdíl ve výsledku:

  • obecný model z rodiny Real-ESRGAN zvládne většinu běžných fotografií,
  • ostřejší varianty vytáhnou strukturu, ale u portrétů rády přeženou póry a jednotlivé vlasy,
  • model pro digitální kresbu se hodí na ilustrace, loga a komiks, na fotku ho nepouštějte,
  • u některých modelů se dá zvolit dvojnásobek nebo čtyřnásobek původní velikosti.

Program nabízí i vyšší násobky, u malé předlohy je to spíš cvičení v trpělivosti než užitečná práce, protože model už jen dokresluje vlastní výmysly. Dvě věci mě u Upscaylu zdržely nejvíc. Počítá na grafické kartě, takže na starším notebooku s integrovanou grafikou zabere jedna fotka klidně několik minut. A dávkové zpracování celé složky sice vypadá lákavě, jenže model vhodný na krajinu dokáže z portrétu udělat voskovou figurínu. Album si radši rozdělte podle typu snímků a pusťte to na několikrát.

Topaz pro ty, kdo zvětšují pravidelně

Americká firma Topaz Labs se upscalingem zabývá dlouho a její Gigapixel patří mezi nástroje, na které narazíte v každé fotografické diskusi. Kromě samotného zvětšení řeší i obličeje, potlačení šumu a stopy po kompresi. Firma nabízí i širší program Photo AI, kde je zvětšení rozlišení jednou z částí úpravy.

Placené je to celé a aktuální cenu i podmínky zkušební verze si ověřte přímo u výrobce, protože se v čase mění. Otázka spíš zní, jestli se vám to vyplatí. Když skenujete rodinný archiv po stovkách snímků nebo pracujete s portréty do tisku, ušetří vám nástroj hodiny hledání, který z volných modelů zrovna sedí. Na jednu fotku ročně je Upscayl úplně dost. Existuje ještě třetí cesta, na kterou se často zapomíná. Kdo fotí do RAW a používá Lightroom nebo Camera Raw od Adobe, má funkci Super Resolution přímo v aplikaci. Zdvojnásobí rozměry snímku a u dobře exponovaného originálu dává klidnější výsledek než agresivní modely. Funkce ovšem míří hlavně na kvalitní podklad. U malého JPEGu z roku 2004 tak výrazný posun nečekejte.

Ne každá fotka ostatně zvětšení potřebuje, snímek z telefonu z posledních let má běžně dvanáct megapixelů a na formát A4 se vytiskne i bez pomoci. Upscaling dává smysl u skenů, u fotek z prvních digitálů a starých mobilů, u obrázků stažených z webu a u výřezů, kdy jste si z celé fotky vyřízli malý kousek.

Postup, který se mi osvědčil

  1. Sežeňte nejlepší dostupný originál. Ne screenshot, ne fotku staženou z Facebooku, ne snímek přeposlaný přes chatovací aplikaci. Každý takový průchod ubral kvalitu, kterou už žádný model nevrátí. U papírové fotky bývá lepší jít znovu ke skeneru než zvětšovat patnáct let starý sken.
  2. Ořez a hrubé korekce udělejte předem. Když fotku zvětšíte a teprve pak z ní vyříznete výřez, model počítá detaily i v místech, která nakonec zahodíte.
  3. Začněte dvojnásobkem. U většiny snímků vypadá dvojnásobek přirozeněji než čtyřnásobek. Když je málo, dá se to opakovat.
  4. Porovnávejte při stoprocentním zvětšení. Na zmenšeném náhledu vypadá skvěle skoro všechno. Podívejte se na oči, zuby, prsty, vzory na oblečení a písmo. Tam se přimyšlené detaily prozradí nejdřív.
  5. Doostřujte až nakonec a opatrně. Většina upscalerů obraz sama zostřuje dost. Další doostření z toho udělá plastovou figurku.
  6. Ukládejte pod novým názvem. Originál nechte být. Za dva roky vyjde lepší model a budete ho chtít pustit znovu na nedotčený soubor.

Pro představu, jak daleko se dá dojít: fotka 640 × 480 bodů zvětšená čtyřikrát dá 2560 × 1920 bodů. Při běžně používaných 300 bodech na palec je to zhruba 22 × 16 centimetrů, tedy o kousek víc než formát A5, na velkoformátový plakát to pořád není.

Kde to nevyjde

Text a nápisy jsou první průšvih. Cedule, poznávací značky, novinové titulky, jídelní lístek na fotce z dovolené. Model dosadí písmena, která podle něj do takového tvaru patří, a klidně vám z „Pekařství“ udělá „Pekaňstvi“. Právě proto filmové „zoom and enhance“ v realitě nefunguje jako důkaz.

Druhý průšvih jsou obličeje na dálku. U tváře, která má v originále dvacet bodů, si model domýšlí prakticky všechno. Někdy z toho vyjde člověk, který vypadá jako vzdálený příbuzný fotografovaného, ne jako on sám. Nástroje pro obnovu obličejů umí vyrobit působivě ostrý portrét cizího člověka.

Silně komprimovaný JPEG má vlastní potíž. Čtvercové artefakty se zvětší spolu se zbytkem obrazu a některé modely je považují za skutečnou strukturu. Před zvětšením se vyplatí kompresi potlačit, s tím si dnes poradí i běžné editory. A pak je tu záměna, na kterou naráží skoro každý začátečník.

Upscaling není odstranění rozmazání. Když se fotka rozmazala pohybem nebo špatným zaostřením, dostanete stejné rozmazání ve větším rozlišení. Ostřejší hrany kolem rozmazané skvrny výsledek často zhorší.

Na co si dát pozor

Nejvíc bych se zamyslel u online upscalerů, které fungují přímo v prohlížeči. Jsou pohodlné a některé i zdarma, ale vaše fotka odchází na cizí server a jeho podmínky málokdo čte, u dovolené to většinou nikoho netrápí. U fotek dětí, dokladů nebo dokumentů z práce už stojí za to vědět, kam data putují. Podrobněji to rozebírá text o bezpečnosti a soukromí u AI.

Zvětšené fotky nikdy nepoužívejte tam, kde na detailu záleží právně nebo odborně. Doklady, důkazní materiál, znalecké posudky, zdravotnická dokumentace, novinářská fotografie. Dopočítaný detail je smyšlený, i když vypadá věrohodně. U novinářského snímku patří informace o AI úpravě k popisku.

Poslední poznámka je spíš o očekávání, z náhledu o šířce sto bodů dobrou fotku nedostanete ani v roce 2026, ani za pět let. Informace v tom souboru prostě není a model ji nedoplní, jen ji nahradí vlastním odhadem. Když jde o ilustraci a ne o vzpomínku, bývá rychlejší napsat pořádný prompt a nechat si obrázek vygenerovat rovnou ve velkém rozlišení.

Shrnutí

Na jednorázové zvětšení pár rodinných fotek stačí bezplatný Upscayl, který navíc počítá u vás doma. Když zvětšujete pravidelně a hodně, placený Topaz ušetří čas. Vždycky začněte nejlepším dostupným originálem, zkuste nejdřív dvojnásobek a výsledek si prohlédněte při stoprocentním zvětšení. Fotku dědy jsem nakonec zvětšil čtyřikrát a vytiskl na formát pohlednice. Když si ji prohlížíte z půl metru, je to hezká fotka. Když se přiblížíte na deset centimetrů, poznáte, že tráva na zahradě je zčásti kreslená. Mně to nevadí. Jen je dobré vědět, na co se vlastně díváte.