Kolega mi po firemním večírku poslal fotku, na které stojím u stolu s chlebíčkem v ruce. Jenže místo saka mám na sobě skafandr a za zády měsíční kráter. Obličej seděl. Světlo taky. Trvalo mu to prý čtyři minuty a použil aplikaci, kterou si stáhl v tramvaji cestou domů.

Tohle se dřív dělalo ručně v grafickém programu a byla to práce na půl odpoledne. Teď je z toho funkce jednoho tlačítka. Zábavné, dokud jde o skafandr. Podstatně méně zábavné ve chvíli, kdy někdo vsadí obličej vaší dcery do fotky, kterou nikdy nevyfotila.

Co se stane, když stisknete tlačítko

Face swap, tedy prohození obličeje, nefunguje jako nůžky a lepidlo. Nic se nevystřihne a nikam se to nenalepí. Program si nejdřív v obou fotkách najde tvář a v ní desítky orientačních bodů (anglicky landmarks): koutky očí, špičku nosu, linii brady, obrys rtů. Podle nich pozná, kam se hlava dívá a jak je nakloněná.

Pak přijde část, která lidem obvykle uniká. Model si z vaší fotografie vytáhne cosi jako otisk identity, odborně se tomu říká embedding. Je to sada čísel popisujících, čím se vaše tvář liší od všech ostatních. Ne obrázek, spíš recept. Vzdálenost očí, tvar lícních kostí, proporce, které zůstávají stejné, ať se tváříte jakkoli.

Teprve potom generátor domaluje do cílové fotky nový obličej. Ve stejné póze, ve stejném světle a se stejným výrazem, jaký měl původní člověk. Nakonec program sjednotí tón pleti u krku, změkčí okraje a přidá zrno, aby se vsazená plocha nelišila od zbytku snímku.

Na výstupu tedy není vaše tvář zkopírovaná. Je to nová tvář namalovaná tak, aby vypadala jako vy. Odtud pramení většina podivností: sedí všechno, jenom zuby patří někomu cizímu. Malování z popisu je stejný princip jako u generování obrázků pomocí AI, jen s tím rozdílem, že jedním ze vstupů je konkrétní živý člověk.

Hned dodám, čím se face swap liší od toho, čemu se běžně říká deepfake. Prohození obličeje je konkrétní úprava snímku nebo záběru, kdy se vymění tvář a zbytek zůstane, jak byl. Deepfake je širší pojem pro obsah, který věrohodně předstírá, že reálný člověk něco udělal nebo řekl, včetně hlasu a pohybů. Face swap je jedna z technik, kterou se deepfake vyrábí, ne jeho synonymum.

Kde tuhle funkci dnes potkáte

Nejsnadněji se k face swapu dostanete přes mobilní aplikace. Nahrajete selfie, vyberete šablonu, za pár vteřin máte hotový obrázek nebo krátké video. Zdarma to bývá s vodoznakem, bez něj s předplatným. Většina takových aplikací počítá výsledek na svých serverech, takže vaše tvář z telefonu odejde ven a vy nevíte kam.

Kvalita se přitom hodně odvíjí od toho, co si nástroj vyžádá na vstupu. Program, kterému dáte jedinou fotku, si zbytek tváře domýšlí. Ten, který přijme pět snímků z různých úhlů, má z čeho stavět, a na výsledku je to poznat. Druhá skupina jsou grafické editory a AI úpravy obrázků ve velkých chatbotech. Tam narazíte na pravidla poskytovatele, úpravy fotek reálných lidí mají firmy ošetřené v podmínkách a část zadání nástroj rovnou odmítne, u veřejně známých tváří skoro vždycky.

Třetí cesta vede přes model puštěný u vás v počítači. Kolem Stable Diffusion se nabalila řada doplňků, které prohození obličeje zvládnou, a nic při tom neopustí váš disk. Zaplatíte za to instalací, orientací v prostředí a výkonnou grafickou kartou.

A pak je tu video, kde musí tvář sedět v každém jednotlivém snímku, specializované nástroje jako DeepFaceLab s tím počítají klidně několik hodin a potřebují velké množství snímků téhož člověka. Výsledky bývají přesvědčivější než u mobilní appky, cena je čas a technická trpělivost.

Postup, který dává použitelný výsledek

Nejvíc rozhodne výběr podkladů, ne nastavení nástroje. Když si přinesete dvě fotky nasvícené každou z jiné strany, žádný posuvník to nespraví.

  1. Vyberte cílovou fotku, kde má hlava podobný úhel jako na vaší zdrojové fotce. Pohled zpříma na pohled zpříma, profil na profil.
  2. Zdrojový portrét ať je ostrý, dobře nasvícený, bez brýlí, bez ruky u tváře a bez výrazné grimasy. Pokud nástroj přijme víc fotek, dejte mu tři až pět snímků z různých úhlů.
  3. Spusťte prohození a výsledek si prohlédněte ve stoprocentním zvětšení. Na náhledu v mobilu vypadá dobře skoro všechno.
  4. Sjednoťte tón pleti tak, aby obličej ladil s krkem, ušima a rukama. Tohle je nejčastější prozrazení.
  5. Vraťte do vsazené plochy zrno a mírné rozostření, které má zbytek fotky.
  6. Projděte detaily: linii vlasů, ušní boltce, odlesky v očích, zuby, náušnice, obroučky brýlí.

U nástrojů, které se ovládají textem, se vyplatí zadání napsat konkrétně. Například takhle: „Vlož obličej z druhého snímku do prvního. Zachovej původní osvětlení zprava i stín pod bradou, sjednoť tón pleti s krkem a rukama, ponech zrno fotografie a rozostření pozadí. Neměň účes ani oblečení.“ Obecné „prohoď obličeje“ vede k obecnému výsledku. Rozdíly mezi dobrým a mizerným zadáním rozebírá návod na psaní promptů pro generování obrázku.

Kde to nejčastěji drhne

Světlo. Když má cílová fotka ostré boční nasvícení a vaše selfie ploché denní světlo z okna, obličej ve výsledku působí jako nálepka. Někdy pomůže vybrat jiný podklad, častěji je rychlejší si zdrojovou fotku vyfotit znovu. Poloha hlavy z profilu je druhý oříšek. Modely mají v tréninkových datech nejvíc portrétů zpříma, takže z boku často zkreslí nos nebo ucho.

Brýle, husté vousy a vlasy padající do obličeje dělají problém, protože kolem nich se plocha prolíná a přechod se hůř schová. Zuby a jazyk model obvykle vytvoří úplně nové, u širokého úsměvu si toho člověk všimne. U videa přibývá blikání. Každý snímek se počítá zvlášť, a když jich pár vyjde jinak, tvář se drobně chvěje. Rychlé otočení hlavy nebo ruka před obličejem obvykle celý dojem rozbijí.

Drobné znaky mizí skoro pokaždé. Mateřské znaménko, jizva na bradě, pihy přes nos. Model je nepovažuje za součást identity a rovnou je vyhladí. U rodinné legrace to nikoho netrápí, u portrétu, který má působit věrohodně, si toho jako první všimne někdo, kdo vás zná. A ještě jedna věc, kterou lidé podceňují: rozlišení. Prohození obličeje na fotce z odpolední procházky, kde má tvář sto pixelů, nikdy nedopadne dobře. Model nemá z čeho stavět.

Kdy legrace přestává být legrací

Hranice není v technice, ale v souhlasu. Skafandr a měsíční kráter na mé fotce jsou v pořádku, protože kolega ví, že mi to přijde vtipné, a poslal to mně, ne na sociální síť. Jenže stejný nástroj během stejných čtyř minut vsadí obličej reálné ženy do explicitní fotografie. Terčem bývají běžné spolužačky a kolegyně, ne jen veřejně známé tváře. Aplikace je zdarma, obsluhu zvládne i třináctiletý a oběť se o snímku obvykle dozví až od někoho třetího. Když se něco takového stane mezi nezletilými, nezůstane to u kázeňského přestupku a věc může skončit u policie.

Druhá velká skupina jsou podvody. Obličej známého ekonoma v investiční reklamě, videohovor s „ředitelem“, který žádá o naléhavou platbu, tvář a hlas vnuka v nouzi. Prohození obličeje samo o sobě není zbraň, ale je to nejlevnější dostupná součástka podvodu, který dřív vyžadoval herce.

Tenhle text je návod, jak se face swap dělá. Jak podvrh rozpoznat a co dělat, když na něj narazíte, je téma samo pro sebe. Základní hygienu kolem sdílení fotek a osobních dat rozebírá článek o bezpečnosti a soukromí u AI.

Co na to české právo

Napíšu to rovnou: následující odstavce jsou orientační shrnutí, ne právní rada. U konkrétního případu patří dotaz advokátovi. Lidská podoba je v Česku chráněná, občanský zákoník pracuje s ochranou podobizny a projevů osobní povahy a k jejich zachycení i rozšiřování zpravidla potřebujete svolení dotčeného člověka. Zákon zná výjimky, například pro zpravodajské nebo umělecké účely, ale ty se nedají natáhnout na cokoli, co je vtipné. Vsazení cizí tváře do fotky a její vystavení na síti bez souhlasu je přesně ten případ, kdy výjimku hledáte marně.

K tomu se přidává ochrana osobních údajů. Snímek obličeje se ve chvíli, kdy slouží k rozpoznání konkrétního člověka, řadí mezi biometrické údaje a platí pro něj přísnější pravidla. Když nahrajete do zahraniční aplikace fotku kolegyně, aniž o tom ví, řešíte i tuhle rovinu. Dozorovým úřadem je v Česku Úřad pro ochranu osobních údajů, který k ochraně soukromí vydává stanoviska a odpovídá na dotazy veřejnosti. Evropské nařízení o umělé inteligenci počítá s tím, že obsah věrohodně napodobující reálné osoby má být označený jako vytvořený nebo upravený umělou inteligencí. Přesné povinnosti a termíny se ještě usazují, u konkrétního záměru je namístě ověřit aktuální stav.

Pokud podvrh někoho poškodí na pověsti, slouží k vydírání nebo má sexuální podtext, otevírá se trestněprávní rovina. Posouzení už ale nepatří redakci ani vám, patří orgánům činným v trestním řízení.

Slušné minimum, když už to děláte

  • Ptejte se dopředu. U fotky, která půjde ven, ideálně písemně, stačí zpráva v chatu.
  • Výsledek označte. Poznámka „upraveno AI“ u příspěvku stojí pět vteřin a řeší většinu nedorozumění.
  • Nepoužívejte prohozené fotky jako profilovku, na doklady ani nikam, kde má snímek prokazovat totožnost.
  • Cizí fotky a fotky dětí do aplikací nenahrávejte. Nemáte souhlas a nevíte, kde skončí.
  • Přečtěte si podmínky. Část aplikací si k nahranému obsahu bere širokou licenci a část si data nechává i po smazání účtu.

Na co si dát pozor

Nejcennější věc, kterou při face swapu vydáte, není poplatek za předplatné. Je to sada snímků vašeho obličeje na cizím serveru. Smazání aplikace z telefonu neznamená, že se smažou i data, a řada služeb nemá v podmínkách jasně napsané, jak dlouho je drží. U bezplatných verzí hlídejte ještě jednu věc. Zkušební režim často přechází do automaticky obnovovaného předplatného a zrušit ho jde jen ve správci předplatných v telefonu, ne v samotné aplikaci. Než něco potvrdíte, projděte si, co přesně potvrzujete.

Pozor také na to, co po vás appka chce. Přístup k celé galerii nepotřebuje nástroj, kterému stačí jedna fotka. Když si o něj řekne, je to důvod hledat jinou.

A poslední poznámka, tentokrát pro případ, kdy jste na druhé straně. Když se vaše tvář objeví někde, kde být nemá, uložte si odkazy a snímky obrazovky s datem a časem a teprve potom obsah nahlaste platformě. Po nahlášení materiál často zmizí během pár hodin i s adresou, na které visel, a bez vlastního záznamu pak nemáte co ukázat.

Shrnutí

Prohození obličeje stojí na tom, že si model udělá popis vaší tváře a pak ji domaluje do jiné fotky. O kvalitě rozhoduje hlavně shoda úhlu a světla, podvrh prozradí tón pleti u krku a detaily kolem vlasů a zubů. Mobilní aplikace vás přijde na kus soukromí, lokálně puštěný model na výkon počítače a půlku večera.

Zbytek je otázka slušnosti. Svoji tvář si klidně vsaďte do skafandru, cizí tvář si bez zeptání neberte. Obličej totiž nefunguje jako klipart. Lidé vás podle něj poznají napoprvé a na rozdíl od hesla ho po úniku nevyměníte.