Kolegyně, co dělá na volné noze účetnictví pro drobné podnikatele, mi před časem ukázala trik. Místo aby psala do ChatGPT pokaždé znovu tu samou dlouhou instrukci, jak má formulovat e-maily klientům, si jednou provždy postavila vlastního GPT, který si tohle pamatuje sám. Napíše krátké zadání, dostane e-mail přesně v tónu, který chce, a nemusí nic vysvětlovat znovu.

Tenhle text ukazuje krok za krokem, jak si podobného pomocníka postavit i bez jediného řádku kódu. Jestli ještě nevíte, co všechno ChatGPT kromě tohohle umí, mrkněte napřed na přehled funkcí ChatGPT.

Podobný nápad má smysl vždycky, když se přistihnete, že do ChatGPT pořád dokola opisujete stejný odstavec zadání. Marketingový text v jednotném tónu značky. Odpověď na dotaz zákazníka podle firemního postupu. Kontrola smlouvy podle vlastního seznamu rizikových bodů. Denní souhrn poptávek podle stejné šablony. Jednou napsaná instrukce ušetří tohle opisování napořád.

Co je vlastní GPT a čím není

Vlastní GPT, anglicky custom GPT, je upravená verze ChatGPT s vlastními instrukcemi, případně vlastními podklady a propojením na externí služby. Model uvnitř zůstává stejný jako u běžného ChatGPT. Mění se jen to, jaká pravidla dostane předem a jaké soubory má po ruce.

Není to totéž co obecné nastavení tónu ve vlastním profilu, které platí napříč celým účtem ve všech rozhovorech. GPT je samostatná položka s vlastním jménem a vlastní sadou pravidel, kterou jde poslat kolegovi nebo zveřejnit pro cizí lidi, aniž by museli mít přístup k vašemu účtu.

Vlastní GPT navíc není totéž co AI agent, i když se to občas plete. GPT čeká na váš dotaz a odpoví, přesně jako běžný ChatGPT, jen podle vlastních pravidel. Agent umí bez vyzvání sám spouštět další kroky a akce, třeba proklikat formulář nebo objednat něco za vás. Rozdíl mezi obyčejným chatbotem a agentem, co jedná sám, rozebírá text o rozdílu mezi chatbotem a AI agentem.

Rozdíl vynikne na jednoduchém příkladu. GPT na plánování jídelníčku vám na požádání navrhne jídelníček podle toho, co máte v lednici. Agent na stejné téma by šel dál sám: podíval by se, co v lednici chybí, a rovnou by to objednal v e-shopu, bez toho, abyste museli cokoli potvrzovat. Vlastní GPT umí jen tu první část.

Krok 1: Otevřete tvorbu GPT

V levém panelu ChatGPT najdete položku pro prozkoumání GPTs, uvnitř tlačítko na vytvoření nového. Otevře se rozhraní se dvěma režimy. V prvním si o výsledném GPT povídáte s asistentem, který vám pomáhá formulovat instrukce běžnou konverzací. Ve druhém vyplňujete pole přímo, jedno pod druhým.

Druhý způsob doporučuji, i když vypadá míň efektně. Vidíte v něm rovnou celé znění instrukcí a snáz je pak upravujete, místo abyste se dohadovali s asistentem, jak přesně má výslednou verzi zapsat.

Tvorba vlastního GPT bývá dostupná především pro placené tarify ChatGPT, Plus, Team nebo Enterprise. Přesné podmínky pro bezplatný účet se čas od času mění, ověřte si aktuální stav v nastavení.

Rozhraní se navíc mírně liší podle toho, jestli pracujete v prohlížeči nebo v mobilní aplikaci. Princip je stejný všude, jen na telefonu se k jednotlivým polím proklikáváte přes o něco víc obrazovek, protože se toho na malý displej najednou nevejde tolik jako na monitor.

Krok 2: Pojmenujte GPT a napište mu jasné instrukce

Jméno a krátký popis vidí každý, kdo GPT otevře, takže mají být výstižné, ne vtipné za každou cenu. Skutečná práce se ale odehrává v poli s instrukcemi. Tam popisujete, kým GPT je, jak má mluvit, co má dělat a co naopak nikdy dělat nemá.

Základ dobré instrukce je přidělit modelu jasnou roli, podobně jako popisuje text o přidělení role v promptu. Konkrétní zadání vede ke konkrétnímu chování, obecné vede k tomu, že GPT sklouzne zpátky k univerzálnímu tónu běžného ChatGPT.

Instrukce pro GPT mé kolegyně z úvodu vypadají zhruba takhle:

„Jsi asistent, co mi pomáhá psát e-maily klientům účetní firmy. Odpovídej věcně, zdvořile, bez zbytečných omluv. Drž se rozsahu tři až pět vět, pokud nežádám jinak. Nikdy nevymýšlej konkrétní částky, čísla faktur ani termíny, které ti sama nedám k dispozici.”

Poslední věta v příkladu není náhoda. Stejné pravidlo platí i tady v redakci: model si dokáže vymyslet přesvědčivě znějící číslo, které se ale nezakládá na ničem skutečném. U vlastního GPT jde tohle omezení napsat rovnou do instrukcí a nemusíte ho pak hlídat v každém jednotlivém rozhovoru zvlášť.

Jiný typ instrukce se hodí třeba realitnímu makléři, který chce mít pomocníka na první rozbor inzerátů konkurence:

„Jsi asistent na analýzu realitních inzerátů. Dostaneš popis nemovitosti a máš z něj vytáhnout dispozici, plochu, cenu za metr čtvereční a tři hlavní prodejní argumenty, které inzerát používá. Odpovídej vždy ve stejné struktuře, bodově, bez úvodních vět.”

Rozdíl proti prvnímu příkladu je vidět na první pohled. Tam šlo o tón a délku textu, tady jde hlavně o pevnou strukturu výstupu. Instrukce se vždycky odvíjí od toho, co má GPT dělat pořád stejně, ne od toho, jak zní obecně chytře napsaná.

Krok 3: Přidejte podklady, které má znát

Do sekce znalosti, anglicky knowledge, nahrajete soubory, které má GPT k dispozici v každé konverzaci. Ceník, slovník firemní terminologie, průvodce tónem komunikace, ukázky starších textů. GPT je pak čte a odpovídá v souladu s nimi, místo aby si podobné údaje domýšlel.

Do znalostní báze nepatří citlivé osobní údaje o klientech ani smlouvy s doložkou mlčenlivosti. Jakmile něco jednou nahrajete, ztrácíte úplný přehled nad tím, kdo se na obsah souboru může při konverzaci doptat, obzvlášť pokud GPT sdílíte s dalšími lidmi. Co by vám vadilo vidět citované cizímu člověku, do znalostí nedávejte.

Rozdíl mezi GPT bez podkladů a s podklady je v praxi citelný. GPT bez znalostního souboru na dotaz o cenách odpoví obecně, podle toho, co se naučil odkudkoli z internetu. GPT s nahraným aktuálním ceníkem odpoví číslem, které v ceníku skutečně je, a řekne to i s odkazem na konkrétní položku. Ten druhý přístup je hlavní důvod, proč se lidé do vlastních GPTs vůbec pouštějí, ne jen kvůli jinému tónu odpovědi.

Nahrávat jde hlavně textové dokumenty, PDF, tabulky a prezentace. Fotky nebo naskenované obrázky bez rozpoznatelného textu GPT jako znalostní podklad využije o dost hůř než čistý text, takže starší naskenovanou smlouvu se vyplatí nejdřív převést do textové podoby, ne nahrávat rovnou jako obrázek.

Krok 4: Zapněte jen schopnosti, které GPT skutečně potřebuje

V sekci schopnosti přepínáte prohlížení webu, generování obrázků a analýzu dat. Vypnutí toho, co GPT nepotřebuje, není jen kosmetika. GPT na rozbor smluvních klauzulí nejspíš nepotřebuje kreslit obrázky, a zbytečně zapnutá schopnost jen zvyšuje šanci, že se model odchýlí od zadaného úkolu.

Naopak GPT, co má pomáhat s návrhy na sociální sítě v jednotném vizuálním stylu značky, se bez generování obrázků neobejde. Tam se hodí vědět, že psaní obrazového zadání má jinou logiku než běžný textový prompt, jak popisuje návod na psaní promptů pro generování obrázků. Stejný princip strukturovaného zadání funguje i uvnitř instrukcí GPT, jen ho tam napíšete jednou a model ho pak používá automaticky.

Analýza dat se zase hodí GPT, který má za úkol pravidelně rozebírat tabulky nebo výkazy. Bez zapnuté schopnosti model tabulku jen popíše slovně. Se zapnutou schopností k ní na pozadí spustí kód, spočítá součty a rovnou nakreslí graf. Kdo takový GPT staví na jedno použití pro sebe, klidně zapne všechno najednou. Kdo ho staví pro víc lidí nebo pro veřejné zveřejnění, vyplatí se nechat zapnuté jen to, co odpovídá zamýšlenému účelu.

Krok 5: Propojte externí služby, pokud je opravdu potřebujete

Sekce akce, anglicky actions, umí GPT propojit s externí službou přes takzvané API, tedy rozhraní, kterým si mezi sebou povídají dva programy. GPT se tak umí zeptat na stav objednávky v e-shopu nebo si sám vytáhnout aktuální ceník z firemního systému.

Nastavení akcí je technicky náročnější než zbytek tvorby GPT a většina běžných uživatelů ho vynechá úplně. Pokud narazíte na hotový konektor pro známou službu, třeba na kalendář nebo cloudové úložiště, stačí ho zapnout v nastavení a projít krátkým schvalovacím krokem. Vlastní propojení šité přesně na konkrétní firemní systém už obvykle vyžaduje pomoc někoho, kdo rozumí programování.

Pro první GPT tenhle krok klidně přeskočte. Většina užitečných pomocníků, na e-maily, rozbory textů nebo návrhy příspěvků, si vystačí s instrukcemi a znalostmi z předchozích kroků, bez jediného propojení navenek.

Krok 6: Otestujte a doupravte podle toho, co se pokazí

Vpravo od nastavení běží po celou dobu náhled, kde si s rozpracovaným GPT hned zkusíte popovídat. Zadejte mu tři až čtyři reálné dotazy, se kterými počítáte v běžném provozu, ne jen jeden testovací pozdrav.

Když odpověď nesedí, vraťte se do instrukcí a upřesněte přesně tu část, která selhala. GPT, co měl mluvit stručně, a přesto chrlí odstavce textu, potřebuje jasnější limit délky, ne jen slovo „stručně”. Tahle úprava a test se obvykle opakuje třikrát nebo čtyřikrát, než sedí. Patří to k normální stavbě GPT, ne k selhání.

U realitního GPT z předchozího příkladu se v testu často ukáže jiná chyba: model sice dodrží strukturu, ale u ceny za metr čtvereční si výpočet občas splete, hlavně když inzerát uvádí cenu za celou nemovitost a plochu zvlášť. Nepomůže delší instrukce plná výjimek, ale jedna jasná věta navíc: „Pokud v inzerátu chybí cena za metr čtvereční, spočítej ji z celkové ceny a plochy a napiš, že jde o dopočítanou hodnotu.”

Krok 7: Rozhodněte, kdo GPT uvidí

Před uložením vybíráte, komu bude GPT dostupný. Jen vám, komukoli s odkazem, nebo veřejně v GPT Store, kde ho najdou i cizí lidé přes vyhledávání. Veřejné zveřejnění obvykle vyžaduje ověřený profil tvůrce.

Za hodně používané veřejné GPT nabízí OpenAI v některých zemích tvůrci i finanční odměnu. Přesné podmínky programu se liší a mění se rychleji, než má smysl je tu vypisovat do detailu. Pro první GPT, co stavíte hlavně pro sebe nebo pro kolegy, stačí nastavení jen s odkazem, bez zveřejnění v obchodě.

Firmy na placeném firemním tarifu mají ještě čtvrtou variantu: sdílet GPT jen dovnitř vlastního pracovního prostoru, kde ho vidí kolegové, ale nikdo mimo firmu. Pro účetní GPT s citlivějšími podklady je tohle obvykle rozumnější volba než veřejný odkaz, který si může přeposlat kdokoli dál.

Na co si dát pozor

Vlastní GPT je pořád stejný model jako běžný ChatGPT, jen s napsanými pravidly navrch. Instrukce ho nezachrání před tím, aby si občas něco nevymyslel, hlavně pokud mu do zadání zapomenete napsat, že si má u čísel a faktů dávat pozor.

Znalostní soubory nejsou neprůstřelný trezor. GPT z nich cituje na základě toho, na co se ho někdo zeptá, takže si dobře rozmyslete, co do nich vůbec nahrajete, obzvlášť u GPT, který sdílíte s víc lidmi.

Instrukce taky nejsou napsané jednou provždy. Model, na kterém GPT běží, se v čase mění, a tón nebo chování se tak může časem trochu posunout. Jednou za pár měsíců je dobré znovu proklikat pár testovacích dotazů a ověřit, že GPT pořád dělá to, co má.

A pokud řešíte úkol, kde má systém sám bez vašeho zásahu jednat, ne jen odpovídat na dotaz, vlastní GPT na to nestačí. Tam patří jiná technologie, AI agent, ne GPT s napsanými instrukcemi.

Počítejte i s tím, že cizí lidé, kteří váš veřejný GPT otevřou, potřebují vlastní účet ChatGPT, u některých funkcí i placený. Nejde o univerzálně dostupný web, na který stačí jen odkaz bez přihlášení. Než GPT zveřejníte široké skupině lidí, ověřte si, jestli k němu vůbec budou mít přístup ti, pro koho ho stavíte.

Pomocník, který se nemusí učit pokaždé znovu

Kolegyně z úvodu dnes svého GPT na e-maily používá skoro denně a instrukce od té doby upravila jen dvakrát. Jednou, když si všimla, že GPT je zbytečně formální i tam, kde stačí srozumitelnější tón, podruhé, když přibyl nový typ klienta a bylo potřeba přidat výjimku.

Přesně tak vlastní GPT funguje v praxi: jako pomocník, kterého čas od času doladíte, podobně jako byste zaučovali nového kolegu, ne jako jednorázová instalace, kterou nastavíte a zapomenete. Rozdíl je v tom, že jemu to řeknete jednou a on si to pamatuje při každé další konverzaci, ne jen v té jedné, kde jste to zrovna napsali.

První verze skoro nikdy nesedí napoprvé, a to je v pořádku. Zkuste si napsat instrukce pro věc, kterou v ChatGPT řešíte pořád dokola, otestujte je na dvou nebo třech reálných zadáních, a teprve pak posuzujte, jestli se vám vyplatily. U kolegyně z účetní firmy se to vyplatilo během prvního týdne. U jiného úkolu se může ukázat, že stačí obyčejný rozhovor bez zbytečné nadstavby.